Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Vazivová chrupavka je jedním ze tří typů chrupavky. Je to velmi pevný a houževnatý typ chrupavky, který se vyskytuje zejména ve vazivových prstencích meziobratlových plotének a v úponech (místech připojení) vazů a šlach. Viz také vazivo, chrupavka.

Kloubní chrupavka (lat. cartilago articularis) je chrupavka uvnitř synoviálního kloubu, která pokrývá povrchy skloubených kostí. Kloubní chrupavka jednak snižuje tření, jednak zajišťuje potřebné rozložení tlaku na kost, která se nachází těsně pod ní. To je důležité zejména u kloubů, které jsou vystaveny velké zátěži, jako je například kolenní kloub nebo kyčelní kloub. Viz také chrupavka.

Elastická chrupavka je jedním ze tří typů chrupavky. Elastická chrupavka má žlutý vzhled a je poddajnější než hyalinní chrupavka i vazivová chrupavka, protože kromě kolagenu obsahuje i elastická vlákna. Elastická chrupavka lépe snáší opakované ohýbání (odtud pochází i její název „elastická“): v lidském těle se vyskytuje například v ušním boltci zevního ucha a také v hrtanové příklopce, která se při každém polknutí ohýbá, aby zakryla hlasivkovou štěrbinu hrtanu. Viz také chrupavka.

Chrupavka je pojivová tkáň, která se skládá ze specializovaných buněk – tzv. chondrocytů – a extracelulární matrix. Chrupavky se nacházejí prakticky po celém lidském těle, od hlavy až k patě. Řadí se k nim například chrupavky v zevním uchu, chrupavky v nose, kloubní chrupavky, žeberní chrupavky apod. Chrupavka se vyskytuje mnohem častěji v těle embrya než v těle dospělého: většina kostry je zprvu tvořena rychle rostoucí chrupavkou, která je následně nahrazena kostní tkání – ať již v období vývoje plodu, nebo v dětském věku. Rozlišujeme tři hlavní typy chrupavek: hyalinní chrupavka, vazivová chrupavka, elastická chrupavka. Odvozené přídavné jméno je chrupavčitý. Viz také pojivová tkáň a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz chrupavka.

Hyalinní chrupavka je jedním ze tří typů chrupavky. V lidském těle se jedná o nejrozšířenější typ chrupavky. U embrya tvoří celou kostru, v dětství je postupně nahrazována kostní tkání a u dospělých lidí přetrvává na epifýzách (koncích kostí) ve volně pohyblivých kloubech jako kloubní chrupavka; dále se vyskytuje na koncích žeber a v nose, hrtanu, průdušnici a průduškách. Hyalinní chrupavka má lesklý modrobílý vzhled a je velmi pružná. Viz také chrupavka.

Vazivová tkáň je jiný název pro vazivo. Viz také tkáň.

Vazivové pouzdro má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: vazivové pouzdro v synoviálním kloubu – vnější vrstva kloubního pouzdra, vazivové pouzdro nějakého orgánu – odolná vnější vrstva, která obaluje a chrání některé orgány, např. játra či ledviny. Viz také vazivo.

Vazivové klouby jsou jedním ze tří typů kloubů. Vyznačují se tím, že kosti jsou spojeny vazivovou tkání a že neobsahují kloubní dutinu. Vazivové klouby jsou většinou jen málo pohyblivé nebo zcela nepohyblivé. Příkladem vazivových kloubů jsou lebeční švy nebo vzájemná spojení mezi čelistmi a zuby. Viz také chrupavčité klouby, synoviální klouby, vazivo.

Vazivové pouzdro v synoviálním kloubu je vnější vrstva kloubního pouzdra. Funkcí vazivového pouzdra je posilovat kloub, aby kosti nemohly být od sebe vzájemně odtaženy. Vazivové pouzdro je tvořeno silnými kolagenovými vlákny a zajišťuje stabilitu kloubu. Viz také vazivo.

Vazivové buňky neboli buňky vazivové tkáně jsou buňky, které společně s extracelulární matrix (mezibuněčnou hmotou) tvoří vazivo. Protože však existují různé typy vaziva, jsou jednotlivé typy vazivových buněk silně specializovány. Mezi vazivové buňky se řadí například adipocyty či fibroblasty. Viz také vazivo, buňka, buňky pojivové tkáně.